pondělí 10. března 2014

The Way of my life III.

The map of my destiny



Dnes je ten osudový den - kdy musím v mém dlouhém putování udělat TEČKU.. Musím zmapovat svůj start, naivitu, zkušenosti a pokroky.. Udělám-li takový průřez moje minulostí a cvičením tak to lze hodnotit jako horskou dráhu.

Každý to známe, psychika dokáže lecos. Dokáže učinit rozhodnutí změnit se, ale také pochybovat. Do všech těchto fází jsem se v uplynulých 2 letech dostal. Začátkem mou hlavou proplouvalo mnoho pochybností. Opět to nebude fungovat, mnoho diet, zase přijde zklamání. Nejspíš každý to zná, každý si tím prošel.. Myslím, že první šok přišel po prvních 14 dnech kdy jsem zhubnul neuvěřitelných cca 12kg... Dalším odvážným krokem byla návštěva fitka. Pochybnosti se zmítaly vzduchem, slova plná vzdoru, že budu za idiota.. vždyť pomalu neumím ani běhat a jsem tak "tlustý" všichni budou "čumět". Děkuji svoji mamce, našla mi v práci člověka, který se věnoval fitness.. věnoval mi drahocennou hodinu času a prošel semnou všechny cviky - od rozehřátí na kole až po cvičení na strojích. Jak už to bývá přišlo zranění a trenér přestal navštěvovat fitko.. chvilku jsem chodil, chvilku ne a pak jsem si našel novou výmluvu... škola - hodně práce, únava.. Na co bych chodil ještě cvičit. Tak jsem skončil, nechal propadnou permici.. Po čase jsem opět začal protože škola byla zamnou a výsledky se táhly a táhly.. Dostat se do toho kde jsem byl, bylo nesmírně náročné a bolestivé. Chtělo to hodně pevné vůle protože cvičení mě ani nebavilo. Horská dráha perfektně vystihuje co se dělo a jak už to na takové dráze bývá tak jsem skončil.. úplně. Až šokující se zdá fakt že uplynulo tolik času - rok a půl od mého začátku. Váha okolo 100kg.

V tomto místě jsem začal spolupráci v Pure s Monikou. Věděl jsem od začátku že to byla kravina a po prvním tréninku jsem věděl že totální! Tak zničený jsem nebyl snad nikdy. Moje naivita co všechno umím byla pryč.. první trénink byl takový že spíš zjišťovala co v sobě mám po prvním cviku zjistila že asi nic protože výpady přes celou místnost jednoznačně ukázali na K.O. neberu v potaz všechny cviky vě formu HIITu, výskok na bednu - který mi nehorázně dělal problém... jedná malá bednička a myslel jsem že zbořím celé fitko.. Určitě jsem Moniku bavil, v hlavě jí lítalo: To je ale střevo, proč já. Po tréninku nastal osudový okamžik. Padla taková nesmělá otázka: Chtěl by jsi se domluvit tedy na dalším tréninku? No... samozřejmě jsem viděl cenu, ale v hlavně mi lítalo ještě mnoho hvězdiček a jedna narazila na řečové centrum a řekla ANO.. Osudová chvíle? To určitě.. upsal jsem smlouvu s ďáblem, ale hodným. Cena mi vrtala hlavou, ale měl jsem pocit z dobře odvedené práce a ne jen moji, hlavně od Moniky - v prvních 10 minutách si mě získala a já nepotřeboval vědět nic víc jestli má nějaké zkušenosti, jestli má klienty prostě jsem jí věřil. Jsem člověk hodně empatický a tvařte se jak chcete já stejně cítím pravdu :D tak jako u Moniky - nejspíš ve mně viděla něco víc než jen kutálející se hroudu. Postupně si mě získávala ještě víc, když mi ukazovala že ke kvalitnímu cvičení nepotřebuji stroje ale jen "sebe". Osvojil jsem si mnoho zkušeností s výživy, cvičení a získal od Moniky ten správný náboj! Neustále mi opakuje že při cvičení vydávám tolik energie že bych (trošku přibarveně)  nakopl snad celé fitko... Nějak si ale neuvědomuje že ta energie není moje... :) Po delší spolupráci naprosto odevzdaný a nadšený ze cvičení jsem začal šťourat i doma nakopával jsem bráchu, jeho přítelkyni, mamku... a jediné čeho jsem se dočkal bylo jen ťukání prsem o čelo... neřekli narovinu že jsem blázen ale člověk to cítí. V Novém roce jsem konečně ušťoural do cvičení bráchu, který dostal od Moniky taky dostatek nadšení. Výsledky dlouho nečekali a ukázali ten rozsudek nad jeho životem! Váha klesla a k tomu tuk... bylo mi všelijak, otázky co jsi dělal byli nemístné stačilo se podívat na Monču... zaslouženě má přezdívku vrah o které se sice dozvěděla dneska ale je to takový ten hodný vrah :) v nejlepším slova smyslu. Cvičení s bráchou nabralo nových rozměrů. Od začátku jsem ušel kus cesty a skok na jednu bednu byl minulostí, momentálně si v pohodě skočím na čtyři. V přítomnosti bráchy si nedovolím nadávat na cviky které mě ničí ale snažím se jít příkladem a dodávat mu odhodlání které mi vrací... Je to taková Akce a Reakce. Jde o to se co nejlépe zničit a zároveň pomoci tomu druhému. Bylo to tak i u jednoho cviku: Jeden jel na vesle a druhý musel dělat Angličáky dokud ten první neodjel svoje. Prostě tam člověk zatne zuby a jede, jede a jede jen aby tomu druhému ulevil. Další série běh na páse 500m a druhý dělal tlaky nad hlavu se závažím. Věděl jsem že jede na 100% a viděl jsem jak ho to bolí a prostě mi nedalo než běžet na maximum co stroj dovolí a sice 20km/h. Tak stejně mi to oplatil brácha... Kondice neuvěřitelně stoupá a doufám že už nezažiji horskou dráhu ale pouze stoupání vzhůru. Musím se pochlubit dnes jsem dřepoval dokonce i se 75kg na zádech! Další cíl pokořen, ale co bude dál... ??

Závěrem musím poděkovat Monči protože tuhle cestu jsem ušel spolu sní, vzal jsem na záda svého bráchu a pokračujeme spolu. Celkově cvičení není o tom dělat něco pro sebe ale ukázat ostatním že to jde a díky komu to jde! Protože právě díky tobě jsem to nevzdal :)

16 komentářů:

  1. Pro Monču to musí být nádhera tohle číst :)
    A teď už jsi inspirací i ty, díky za to :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to slova, věty které prostě musejí být napsány :) a poklonit se její práci protože dokázala něco neskutečného

      Vymazat
  2. Krasnej clanek a pro Moncu ro musi bejt super tohle cist:) preju hodne sil v pokorovani dalsich cilu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, naštěstí je stále kam stoupat a jak je vidno... nikdy nebudu mít dost :)

      Vymazat
  3. Monika má plno dobrých kreativních nápadů co se týká treningů a jídelníčku, hlavně má velký efekt. Brácha Vašek zase co se týká jídelníčku a taky treningů.

    OdpovědětVymazat
  4. Já doufám, že budeš i nadále pokračovat. :))
    Tento životní styl není o tom, že to jednoho dne skončí. To je prostě běh na dlouho (v podstatě celoživotní) trať. Určitě pokračuj v tom, co tě baví, co tě naplňuje, co ti dává sílu! :))
    A Monča musí být bezva trenérka, když si vás s bráchou dokázala tak získat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nehodlám přestat, tenhle způsob života mě nehorázně baví a naplňuje a nejlepší je, že vidím i ostatní jak se mění a to je snad to nejlepší co může člověk vidět :) Jak se někdo dokáže změnit. Fandím všem kteří dokáží zatnout zuby a změnit se! Monča je úplně perfektní, každý trénink je jiný a dokáže poradit kdykoliv. Není trenérem jen v práci ale třeba poradí i když je doma :))

      Vymazat
  5. Tak tohle je pecka! Moc ti gratuluju a přesně vím o čem mluvíš... ta horská dráha mě občas naky nahryzává, ale já se zakousnu a jedu na 100%, nechci to vzdávat, protože už jsem ušla pěkný kus cesty :) Jsem ráda, že máš teď svýho parťaka a že ti Monča takhle pomohla...kéž bych i já měla někoho takového, protože moje rodina mi v tomhle vůbec nefandí a každý den se potýkám s tím, ať přestanu blbnout a jím zase podle nich "normálně" a tak dále... takže palec nahoru a držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle dokonale vystihuje mojí situaci.. Brácha už doma nebydlí zato já ano a poslouchat každý den mamku jak si ničím zdraví, proč nejím tohle a tamto, že přeháním a že dopadnu špatně nebo dělám ze sebe pokusného králíka... Zvykl jsem si že podporu od mamky nezískám, ale tohle.. :( No a dřívě to ani tak nebylo s bráchou, měl nato podobný názor jako mamka ačkoliv nic neřekl já jsem to stejně věděl, naštěstí teď chápe o čem mluvím. Ano taky se dokážu zakousnout do svého cíle a odepřít si všechno, držel jsem se toho tak přes rok a teď vím že nejlepší je to i porušit :)

      Vymazat
  6. Jsi inspirace! Já nemám podporu rodiny. Nicméně mě to nezastaví. Workouty dělám ať se jim to líbí a nebo ne. Jídlo je horší :-/. A jelikož je to 80% úspěchu. Nicméně chci dodělat školu a pak se tomu věnovat naplno. Jakmile budu mít práci, budu si kupovat a vařit sama a všechno to doženu. Takže se do cíle stejně dostanu ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Přeji mnoho úspěchů do budoucna a dosažení cílů :) Taky čekám až dodělám školu cca 2 měsíce a pak se do toho opřu pořádně :) a potom teprve budu čekat na výsledky :) a pokud jde o jídlo - zkus třeba ukázat rodině nějakou zdravou formu úpravy pokrmu :)

      Vymazat
  7. Takovéhle články strašně ráda čtu, strší z nich emoce a pozitivní nálada! :) No vidím že Monča vám dává pekelně zabrat :P bydlet blíž určtiě na její lekce zajdu taky .) Držím palce kluci at se dostanete tam kam chcete :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem rád, že se článek líbí :) no a třeba Monča bude dělat cvičení po celé republice :D

      Vymazat